V srpnu nejvíc padají hvězdy. Je teplo. Je krásně. Prázdniny jsou ve své půlce. My jsme na začátku a je to úžasný pocit. Je úterý, 5. srpna 2014, a architekti z ateliérů Mimosa a Modulora nám předkládají první návrh interiéru bistra. Jsme nadšení. Je ale jasné, že nás čeká ještě dlouhá cesta. "Hledali jsme pro interiér i něco navíc a máme pro vás takové malé libreto," střídají se Petr Moráček a Dušan Řezáč v řeči. Všichni jsme zvědaví.   příští rok už chceme v bistru žít, pracovat, makat, pozorovat jeho ruch, smějící se holky na karlínské ulici, uspěchané byznysmeny, školáky z Lyčkova náměstí i zbytek místních cikánů, kteří vymýšlejí další lumpárny. Pít skvělou kávu, jíst dobré sendviče a snídat celý den. Baví nás to.

Proč bistro? Itálie, zapadákov, pumpa. "Un caffé prego." A pak už jen malý nahřátý šálek s tlustou stěnou, nepotrhaná crema a lahodná chuť... A věčné, nekonečné sny, kdyby tak někdy v Praze byla taková příjemná kavárna, malé bistro, kde neservírují 'bazén', ale dobré silné espresso bez kyselého ocasu. Otevřít si ho. Mít ho. Žít s ním. V něm.

Že se mají sny plnit, je prý klišé. Kýč. Ale, proč si jeden sen nesplnit?

Od samého začátku chceme mít bistro, které bude žít. Kde bude možné snídat celý den, pít dobrou kávu, víno, vychutnat si sklenku vychlazeného prosecca k odpolednímu rozjímání. Užívat si chuť skvělé snídaně v Praze, dát si první rande, vydatnou polévku, domácí chleba, pár specialit a dezerty, o které se nebudete chtít dělit. A také legendární vejce do skla!

Zbytek příběhu si můžete přečíst v bistru…